Tři poklady Tao

Detailní popis produktu

Kdosi se jednou Lao-c'eho zeptal: „Jak jsi našel pravdu?“ A on odpověděl: „Seděl jsem pod stromem a dělal vše, co pro to bylo třeba dělat, vše, co bylo v lidských možnostech, a propadal jsem pocitům marnosti. Dosáhl jsem mnohého, ale ne všeho; něco stále chybělo, něčeho se nedostávalo, a najít onen chybějící článek bylo to nejtěžší: byl nepolapitelný, byl nepostižitelný. Jak jsem tam tak seděl, najednou jsem uviděl padat list, suchý list… viděl jsem, jak se pomalu snáší k zemi a poddává se pohybu větru. Vítr vanul na sever – a list letěl s ním, vítr se stočil na jih – a list letěl s ním; pak vítr ustal a list spadl na zem, bez jediné stížnosti, bez boje. Snesl se dolů, aniž si sám určoval směr. Když foukal vítr na jih, letěl list na jih, když foukal na sever, letěl list na sever, když vítr ustal, list spadl na zem a pokojně, božsky krásně odpočíval. A pak se vítr vrátil a list se znovu vznesl vysoko k obloze… Najednou jsem pochopil. Od toho dne jsem suchých listem. Onen chybějící, nepolapitelný článek zapadl na své místo; už mi neuniká.“Míjejí staletí, králové přicházejí a odcházejí, císařské říše vzkvétají a upadají, ale Lao-c', Buddha, Ježíš, Kršna, ti zůstávají. Jsou jako věčné hvězdy – klidní a neměnní ukazují směr těm, kdo jsou připraveni nechat se vést, vlévajíce všechno, co mají, do srdcí, jež jsou otevřená.Promlouvám o Buddhovi, promlouvám o Ježíši Kristu, promlouvám o Zarathuštrovi; miluji ty muže. Avšak mezi mnou a Lao-c'em žádný vztah není: až nyní začnu promlouvat o Starém mistru, nebudu hovořit o někom druhém, budu hovořit o sobě; bude to, jako by mluvil sám Lao-c', jen pod jiným jménem, v jiné inkarnaci. Lao-c' říká: „Moje učení se vám zdá pošetilé, protože je velké. Kdyby se vám pošetilé nezdálo, bylo by průměrné, bezvýznamné. Moje učení se však nestane bezvýznamným, protože vaše mysl nikdy nebude s to mu porozumět a proměnit ho v něco malého. Moje učení vždy zůstane nad myslí.“ Dokonce i Buddhu můžete pochopit myslí. I Kršnu. Avšak Lao-c'eho ne, to není možné.Mnohokrát se mne už lidé ptali, proč se jménem Lao-c' není spojeno žádné velké náboženství. Něco takového je neuskutečnitelné. Samotný tento člověk je naprosto neskutečný jev. Je tak moudře bláznivý, že není možné stvořit kolem něj jakoukoliv instituci. Zůstane navždy osamělým rebelem, nádherným ve své samotě, avšak nepochopitelným a neuchopitelným, velmi, velmi dalekým, vzdáleným jako Everest – můžete se na něj dívat, ale stvořit masovou organizaci a vést ji k Everestu, to není možné...